Praha v srdci - Renáta Fučíková

Praha v srdci, to je 189 příběhů, které se v Praze odehrály v průběhu posledních dvou set let. Ukazují, že nedávná minulost je stejně dramatická a spletitá jako ta středověká.

Obyvateli Prahy byli Franz Kafka, Jaroslav Seifert, Bohumil Hrabal, Jaroslav Hašek, Jan Patočka, Jiří Dienstbier i Václav Havel. Prahou pochodovala okupační vojska, v Praze Vinohradech se bojovalo o rozhlas, v Praze Kobylisích byli popravováni čeští vlastenci, v Praze Ruzyni zadržováni disidenti, v Praze byl spáchán atentát na říšského protektora. A kdysi průmyslové čtvrti jako Smíchov, Karlín a Libeň psaly historii průmyslového věku, kdy se bída snoubila s úspěchem, pokrokem i nadějí na lepší zítřky.

Praha v srdci je hlavně nejlepším průvodcem Prahou, jaký vůbec kdy vznikl. Popisuje místa tradiční i ty méně známá a dává čtenáři ucelený přehled o našem hlavním městě a jeho historii. Knížka zmiňuje hlavně historii města, přičemž ty nejvýznamnější události jsou zpracování v krátkém komiksu. Některé příběhy mě neskutečně překvapily, protože o spoustě věcí jsem nikdy neslyšela (a to jsem v dějepise dávala celkem pozor). Ze spousty příběhu mrazí, zvláště z těch z období komunistické nadvlády. Všechny příběhy jsou krátké, ale výstižné. Název možná trochu mate, čekala jsem tlustou bichli, knížka je ale naopak tenká.

Grafická stránka knížky určitě stojí za zmínku. Příběhy doplňují krásné černobílé kresby, které chvílemi působí až strašidelně. Dokreslují tak tajemnou atmosféru, zvlášť když se mluví například o Josefově. Kresby vyvolávají dojem, že se touláte noční Prahou a nevíte na co, či na koho narazíte.  Velký prostor dostávají také okrajové čtvrti Prahy – Nusle, Michle, Libeň, Hostivař a další – kam bych se normálně nevydala, ale teď mě neskutečně lákají. Myslím, že nezáleží na tom, jestli Prahu znáte, zda tam bydlíte nebo jste tam byli jednou se školním výletem. Knížka Praha v srdci je nejen průvodcem, ale i obecně knihou o českém národu a jeho historii a lidech. Dozvíte se spoustu věcí o Nerudovi, Franci Kafkovi, Bohumilu Hrabalovi a nebo Václavu Havlovi.

„Dnes je Vltava většinou krotká, ale čas naopak letí a víří v zákrutech lidských osudů. Nechává nám zářezy ve zdech domů, otisky na dlažbě. Nechává stopy v našich srdcích.“

Z některých příběhů mrazí, některé jsou vtipné a některé prostě jenom pěkné. Stejně tak, jak se ve městě střídají místa, která jsou krásná a ta, kde umírali lidé, střádají se v knížce i příběhy veselé a smutné. Celkově je to ale oslava našeho hlavního města, jeho historie a všech jeho obyvatel.