Den falešné kočky - Pasi Ilmari Jääskeläinen

Ač se příběh odehrává v jediném dni, ten den možná trvá i 100 let. Ve městě vrcholí každoroční festival, ale Kaarna, jeden z jeho organizátorů, nemá na zábavu ani pomyšlení. Právě mu zavolali z domu pro seniory, že jeho matka, trpící Alzheimerovou chorobou, umírá a on by měl co nejdříve přijet. Jaké nečekané události rozbijí Kaarnův pečlivě připravený program a nakonec převrátí naruby celý jeho život?

Den falešné kočky je třetí knížka, kterou jsem od Pasi Ilmari Jääskeläinen četla. Z první knížky, Literárního spolku Laury Sněžné jsem byla unešená, po knížce Magický průvodce světa pod pahorkem jsem ještě více propadla finské magickému realismu a podivnu. Den falešné kočky jsem ale četla nejdéle z předchozích knížek. Bavil mě námět, bavily mě dějové zvraty, ale některé věci byly místy možná až příliš snové a nejednoznačné. Možná jsem ale knížku četla jen ve špatnou chvíli. Dovolená u moře je přece jenom více snová než leden a zkouškové, možná se mi tedy jenom netrefila do nálady.

Co mě ale opravdu hodně bavilo, byl základní myšlenka. Matka hlavního hrdiny Kaarny trpí Alzheimerovou chorobou a pomoct ji má nový lék. Ten její mysl postupně obnovuje. Kaarnova matka Alice se tak v průběhu jednoho dne vrací zpátky do svých dvaceti let a svou vlastní minulostí cestuje opět do současnosti. Kaarna díky tomu objevuje mezery ve své vlastní paměti a zjišťuje, že jeho vzpomínky na dětství a matku možná nejsou úplně pravdivé. Svou matku i sebe samého začíná vidět jinýma očima.

Jak napovídá už název, kočky hrály v příběhu svou roli. Fungovali jako jakási červená nit, byly vždycky tam, kde se dělo něco zajímavého. Zda byly ale pravé, či jenom falešné, se už nedozvíme. Každý přece ví, že dívat se na kočky je nebezpečné.

Všechny postavy byly zvláštně nejednoznačné, jako by snad byly taky jenom snové. Často se proměňovaly, měnily tváře a ztrácely se v mlze. Celou atmosféru dokreslovaly divoké oslavy festivalu. Do příběhu se míchá i lehké politické téma, zvlášť mluví-li se zrovna o minulosti. Zmíněná je také okupace Československa  roce 1968.

Myslím, že si budu knížku muset přečíst ještě jednou, na nějakém více magickém místě a taky někde, kde bude více toulavých koček. Někde, kde bude hranice mezi snem a realitou méně znatelná a kde (podle mého názoru) získá Den falešné kočky ještě úplně nový rozměr.

„Než svézt se špatně, to jít raděj pěšky, leč nikdy nehleď na falešné kočky.“