Pax, můj liščí přítel - Sara Pennypackerová

Od chvíle, kdy Petr zachránil Paxe jako malé lišče, z nich byli nerozluční přátelé. Jednoho dne se však stane nepředstavitelné: Petrův otec vstoupí do armády a přinutí ho vrátit lišáka do volné přírody. V dědečkově domě, pět set kilometrů od domova, si Petr uvědomí, že není tam, kde má být – s Paxem. A tak se, poháněný láskou, věrností a žalem, vydává navzdory blížící se válce na dalekou cestu, aby se se svým přítelem opět shledal. Ani Paxovi, který neochvějně čeká na svého chlapce, se však nevyhnou nebezpečná dobrodružství a překvapivá odhalení…

Jako milovník zvířat jsem tentokrát nemohla odolat knížce Pax, můj liščí přítel. Je to spíše taková pohádka, což napovídala i velikost písma trochu, ale to neznamená, že si ji nemůže přečíst dospělý člověk. Právě naopak, je to pohádka, kterou můžou číst podle mě všechny věkové kategorie a každá si v tom najde něco svého. Možná bych tuhle knížku i trochu přirovnala k novodobému Malému princovi, co se filosofie týče.

Samozřejmě je to srdcervoucí příběh o lásce člověka ke zvířeti a naopak. Vlastně nejen o tom, je to příběh i o válce, o rodině a o změně. Tohle všechno jsem v knížce objevila já, ale třeba v tom někdo jiný uvidí úplně něco jiného. V tom je tahle knížka podle mě nádherná, má jeden hlavní příběh pro všechny stejný, ale co dál si z knížky vezmeme, je jen už na každém z nás.

Jak je nejspíš vidět, tak se mi knížka opravdu líbila, jak děj, tak postavy, tak i styl psaní. Je tu tak pěkně popsáno chování dítěte, které je schopné udělat cokoliv pro svého chlupatého kamaráda. V kontrastu s tím je tu vidět bezohledné chování dospělých, především dospělých nakažených válkou.

Až přijde válka, budou lhostejní všichni. Co je válka? Šedák se odmlčel. Je to nemoc, která někdy udeří i na lišky. Posedne je, takže opustí své způsoby a napadají cizince. Válka je tatáž nemoc u lidí. Pax vyskočil na nohy. Nemocní válkou – nenapadnou mého chlapce?

Vlastně to ani nemusí být vojáci, kdo se chová špatně ke zvířatům, ale i obyčejní lidé se umí zachovat ošklivě a bezohledně, neuvědomí si, že zvířata nejsou krvelačná stvoření, která jen škodí. A to je to, co děti uvědomují, ale dospělí neposlouchají.

Všichni lidé jsou nebezpeční. Paxovi se načechrala srst při výjevu, který teď liška vyvolala: vítr, studený a kvílící a obtěžkaný hrozbou sněhu. Pax ten vítr poznával – příběh, který se chystala vyprávět, bude končit krví na tom sněhu a chladnými ocelovými čelistmi.

Také jsem psala, že je to pro mě knížka o změně. Nejenom o změně k válečnému stavu, kdy se mění celá příroda v oheň a prach, život ve smrt, ale hlavně o změně člověka. Jak se říká, že jablko nepadá daleko od stromu, tak to v téhle knížce neplatí ani trochu. Tady naopak platí, že jablka někdy padají velmi daleko od stromu. Ale to není přesně ta změna, o které mluvím. Spíše – člověk nemůže zanechat milované zvíře jen tak v lese, bez obelhání a pak se těch pět set kilometrů pro něj vrátit, no ne?

Po chvíli zdvihla Liška oči k Paxovi a v těch očích Pax spatřil všechny hrozné věci, které její rodině provedli lidé. A v tom Pax něco pochopil. Ten poslední den hodil hračku do lesa Petr. Z očí mu tekla voda bolesti, ale to on hodil hračku. A nešel za ním. Můj chlapec není nemocnou válkou. Ale změnil se. Už umí klamat.

Je těžké o téhle knížce napsat vše co chci do jednoho krátkého článku, protože je v ní tolik úžasných věcí, které stojí za zmínku, ale sem jsem musela vybrat jen ty podle mě nejdůležitější. Takže rozhodně tahle kniha stojí za přečtení i když je někdy až moc pravdivá a smutná.