Řbitov zvířátek - Stephen King

Po dlouhé době jsem se konečně dostala ke čtení knížky mnou vybrané a tím i k napsání další recenze. Skoro celý druhý semestr jsem se nedostala ke čtení knihy mimo školní četbu, natož pak k napsání nějakého článku. Proto tak dlouhá odmlka. Ale to se o prázdninách změnilo a já měla konečně šanci sáhnout do své knihovny a vybrat si jakoukoliv knížku, na kterou jsem měla zrovna náladu.

A můj výběr padl na mistra hororu, Stephena Kinga, a jeho skvělé dílo Řbitov zvířátek. Opět jsem tak skvělou knihu rozečetla na čtečce a opět jsem při první možné příležitosti letěla do knihkupectví svou chybu napravit.

Rozhodně to nebyla zbytečná koupě, i když jsem strašpytel a horory mému strachu moc nepomáhají, Stephena Kinga se nemůžu nabažit. Proto i můj výběr padl na tuto knížku a po přečtení jsem neodolala ani filmu. Zvlášť po přečtení těchto tajemných slov z přebalu knihy.

Staré indiánské pohřebiště neztratilo svou temnou moc ani po letech a nyní čeká na příležitost. Ta přijde, když se manželé Creedovi se dvěma malými dětmi, synem Cagem a dcerou Ellie, a kocourem Churchem přestěhují do domu v jeho blízkosti.

Možná bych i řekla, že pro nadšence tohoto autora budou má slova zbytečná, protože ani tentokrát nezklamal svým jedinečným umem čtenáře vyděsit. Jelikož jsem věděla, do čeho se pouštím, tak už zpočátku jsem podezřívala snad každou postavu v knize. Nikomu nevěřila a od každého učiněného gesta očekávala zradu. Ale že mě to hodí do takového psychického transu, jsem nečekala. Vlastně jsem očekávala všechno, jen ne to, co přišlo. Proto bych i řekla, že samotný děj nepatří mezi nejděsivější části knihy, ale spíš to, na čem je založen. To, co staré indiánské pohřebiště skrývá a popravdě, kolik takových tajuplných míst máme po celé naší planetě? Kolik tajemství může Země skrývat? Takové otázky se mi honily hlavou pořád a pořádně mě, ve spojení s příběhem, děsily. A Stephen King to dotáhl do bravurního konce a oprávněně za tuto knížku získal ocenění.

I styl psaní je poutavý a bylo těžké se odtrhnout od čtení. Navíc je to celé tak zvláštně ponuré, až mi z toho chvílemi šel mráz po zádech. Ale je těžké přenést pocity z takové knížky sem, do článku, protože je to opravdu jedna z mála knížek, o které bych dokázala vyprávět do nekonečna, ale napsat o ní něco smysluplného? To nejde. Už jen samotný konec jsem vstřebávala hodně dlouho. Ale řekla bych, že budete reagovat podobně jako já…nechápavě zírat s otevřenou pusou a říkat si – „cože sakra?“

Pocit strachu ve mně vyvolával už jen samotný kocour Church. Je to zvláštní, protože patřím mezi obrovské milovníky koček, ale možná právě proto mě kočičí postava v ději tak děsila, protože vím, jak tato zvířata umí být tajuplná. Člověk nikdy neví, co se jim honí hlavou, když na vás kulí ta jejich žlutá nebo zelená očka, a u kocoura malé Ellie to platí obzvlášť. Tohohle kocoura jsem neměla ráda už od začátku, protože už od začátku pro mě znamenal špatnou předzvěst…

Takže pokud nebudete vědět co začít číst, tohle by mohla být jasná volba.