Tma - Jozef Karika

Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní svede zoufalý boj o přežití.

Tma je už čtvrtou knížkou, kterou jsem od Jozefa Kariky četla. Nejvíce ze všech jeho knih mě zaujala Trhlina, a žádná další už ji nepřekonala, Tma byla opravdu zajímavá, a jako ostatní autorovi knížky si dokonale zahrávala s lidskou psychikou. A to hlavně s tou čtenářovou. Mohla bych být už poučenější, přesto jsem až za půlkou knížky pochopila jak se věci mají. „Máš z toho radost, že si na to přišel dřív než já? Jen klid, na nic světoborného si nepřišel. Právě naopak, v mém blábolení bylo tolik náznaků, tolik podklouznutí jazyka, že bys měl nad sebou zamyslet, pokud jsi to, o co šlo, neodhalil už dávno. Pravdu není možné zahrabat pod zem, vždycky si najde cestičku.“  Tohle je přesně příklad, jak si autor prostřednictvím vypravěče, hlavní postavy knížky, zahrává i se čtenáři. Knížka mi připadala jako jakási hádanka pro čtenáře, podivná detektivka, která se tváři jako psychologický thriller, ale doopravdy je jen zkouškou, jak brzo odhalíte pravdu. Konec navádí k tomu začít od začátku a hledat ty zmíněné náznaky.

Obecně mě ale Tma bavila ze všech autorových knih nejméně. Priepasť byla podobná jako Tma, hodně psychologická, odehrávající se hlavně v hlavě hlavního hrdiny. Oproti právě Priepasťi mi přišla chvílemi hodně šílená. Nebo si možná jenom nechci přiznat, že se naše vlastní psychika může proti nám až tak moc postavit. Možná jsem jenom nechtěla vidět pravdu a tak si raději říkám, že je „přitažené za vlasy“.

Prostředí malé chaty kdesi uprostřed Malé Fatry (o další důvod víc vyrazit na Slovensko), navíc v zimě bylo opravdu hodně skličující. Vůbec jsme si neuvědomovala, jak se všechno otočí, ocitnete-li se v absolutní tmě. Kniha je opravdu neskutečně napínavá, není jednoduché ji odložit. Věci se neustále mění a příběh se zamotává pořád více. Nechci tuto knížku neustále srovnávat s ostatnímu autorovými knihami, každá je jedinečná, přesto jsem po přečtení Tmy nezažila úplně ten efekt jako například u Trhliny. Šlo spíše o to, kdy si dáte dohromady všechny indicie a odhalíte tak konec.